Sibiřský husky
Sibiřský husky
Druhové zařazení psa Špicové a tzv. primitivní plemena Výška v kohoutku Pes i fena 51-60 cm Hmotnost 16-27 kg Země původu Rusko Doba vzniku plemene kolem roku 1800 Původní využití Tažení saní Základní charakteristika Hlídací pes, tažný pes, společník Srst je hustá, bohatá a středně dlouhá. Husky má měkkou podsadu, která zabezpečuje teplo a hrubší, delší krycí chlupy. Barva srsti je velmi různá a to od černé až po sněhově bílou. Typická je černo-bílá a šedivo-bílá variace. Srst má i zespoda na packách, to aby se neklouzal a dopadal měkce. Velmi jasné linie jeho obličejové masky působí vznešeně. Husky potřebuje dostatek pohybu a pracovního vytížení, proto není vhodný do měst, kde ho ve volném pohybu nebo pracovních povinnostech hodně věcí omezuje. Nezbytně potřebuje fyzickou zátěž. Ideální pro něho je celoroční pobyt venku. Zima mu nevadí. Spíš naopak! Husky má velmi souměrnou a kompaktní stavbu těla. Má silný hřbet s hřbetní linií vodorovnou od kohoutku k zádi. Je středně dlouhý, což je pro tažného psa, který má páteř vystavenou velkým tlakům a namáháním, velmi důležité. Pevná bedra, která přímo vybízí k saňovým popruhům, jsou užší než samotný hrudní koš s mírným zvýšením střední linie. Silný hrudník není příliš široký. Hrudník končí za lokty, přesně v úrovni předních nohou. Žebra jsou dobře klenutá a na bocích plochá, aby mu umožňovala plynulý pohyb. Kostru má husky velmi pevnou a silnou. Proto mu příroda nadělila i velmi silné a rychlé svalstvo. Jeho ocas je po způsobu ostatních špiců stočen směrem na hřbet. Jen když je v klidu, má ocas svěšen dolů. Středně velká hlava má průměrně dlouhou partii čenichu a nevýrazně vyznačený stop. Uši jsou trojúhelníkového tvaru a osrstěné, aby odolaly i vysokým mrazům. Má je vysoko postavené. Nikdy ne svěšené. Oči mohou mít barvu hnědou až světle modrou. Toto plemeno může mít každé oko jiné a tato zvláštnost je u něj celkem běžná. Husky je velmi elegantní pes. Jeho aktivní a pracovitý přístup k životu ovlivní i chování jeho majitele. Má velmi atletickou postavu a je menší a lehčí než většina ostatních tažných plemen. Překypuje energií, kterou musí do posledního dechu celou využít. Pokud mu to není umožněno, nebude nikdy šťastný. Dokonce i jídlo stojí až na druhém místě. Nejraději svoji nekonečnou energii spálí se svým páníčkem, ale místy nezapře i svého loveckého ducha po svém předkovi vlkovi. Husky je věrný kamarád s velkou chutí do života. Rád si hraje s dětmi a je přátelský i k ostatním lidem a psům. Není vhodný jako hlídací pes. Nezapře svůj temperament energického psa, ani svůj divoký původ. Husky si rád dopřeje s volností související lov. Jeho lovecký pud mu je velmi vlastní. A po svých předcích jen zřídka štěká, zato tím více se jako vlk dorozumívá vytím. Výchova je složitá a vyžaduje velmi přísný a jednotný přístup okolí. Násilím nezmůžeme nic, vhodnější jsou proto odměny a motivování. Systematičnost výchovy je samozřejmá. Důslednost, trpělivost a vytrvalost jsou nezbytnou vlastností každého dobrého pána. Husky pochází ze Sibiře z okolí řeky Kolymy. Zde si ho vyšlechtili již v pravěku obyvatelé těchto nehostinných končin - Čukčové. Jejich kočovný způsob života vyžadoval spolehlivého pomocníka a oddaného kamaráda. Sloužil jim především jako tažné zvíře jejich saní, ale také ho využívali k lovu. Pravděpodobně se vyvinul z tehdy velmi využívané Lajky, která se chovala na severu obou kontinentů. Teprve v 19. století Huskyho náhodou objevili obchodníci s kožešinami na Aljašce a v roce 1909 se dostal do Ameriky. Obrovskou popularitu získal sibiřský husky v polovině dvacátých let našeho století. V zimě 1925 vypukla v Nome, středisku zlatokopů na Aljašce, epidemie záškrtu a bylo tam nutno co nejrychleji dopravit sérum. Nor Leonhard Seppala se svým spřežením sibiřských huskyů překonal 300 km ve sněhové bouři a dovezl léky právě včas. Na památku této události se dodnes jezdí nejdelší závod saní tažených psy, Iditarod, na trati Anchorage-Nome, tedy více než 1930 km ( běh „IDITAROD" ). Za druhé světové války byli používáni pro záchranou a pátrací službu. Dnes je velmi oblíben především v Kanadě a USA. V dnešní době je především dalším členem rodiny nebo se využívá na závody psích spřežení. Jméno husky dali plemenu Evropané podle pejorativního pojmenování Eskymáků. Název husky se někdy používá i pro eskymácké psy, kteří žijí v Grónsku, Labradoru, na Aljašce a v severní Kanadě. Správné pojmenování je však eskymácký pes.Druh srsti, speciální péče
Základní charakteristické vlastnosti plemene
Celkový vzhled plemene
Fyzické vlastnosti, pohyb
Společenská charakteristika
Výchova plemene
Zajímavosti, původ